(čímž ovšem poněkud popírá slova Dr. Botka o vynikající účasti. Proč alespoň na domácí turnaj - už kvůli pořadateli, když na diváky nemyslíme - nevyšleme skutečně to nejlepší, co máme?)

Z dodaných podkladů vyplývá, že nákladová část rozpočtu se má pokrýt
a, poplatky od asociací
b, prodejem reklamy
c, prodejem vysílacích práv
d, vstupným
e, prodej stánků prodejcům
f, merchandisingem

přičemž:
a, poplatky asociací jsou fixní a nekryjí ani náklady za jejich pobyt
b, ETTU si vyhrazuje právo propagovat firmy, které ji podporují, zejména st. tenisové výrobce (tzn. že ostatní prodej reklam nemůže být exkluzívní a půjde o sbírání drobtů)
c, ETTU vlastní mezinárodní televizní práva, což je nejlukrativnější položka příjmové stránky rozpočtu
d, v případě velmi optimistického předpokladu návštěvnosti a přiměřeně drahého vstupného dosáhne příjem ze vstupného cca 40% velmi podhodnocených nákladů za pronájem haly
e, v případě kalkulace 80% ziskovosti za pronájem prostor a stánků prodejcům se i tak jedná o desetitisícové zanedbatelné příjmy
f, prodej tiskovin (program) musí pokrýt cenu za výrobu. Příjem z odznaků, triček, samolepek nebude vyšší, než 5O tis. a stejnou částku optimisticky čekejme za poskytnutí práv za užití loga ME dalším výrobcům…

Náklady:
Nákladovou část rozpočtu tvoří

• pobytové náklady (pro drtivou většinu účastníků)
• náklady za hrací prostor a zázemí
• odvody a platby
• náklady, vynaložené pro uspokojení potřeb inzerentů, donátorů

• pobytové náklady pro rok 2005 lze pouze odhadovat
• náklad za halu je velmi, velmi optimisticky nízký
  • Taraflex: v ČR je jediný výhradní dovozce/prodejce, který požaduje Kč 1.200/m2 vč. položení. V kalkulaci předpokládám Kč 800/m2 vzhledem k množství, nicméně: jedná se o ceny 2000 a co s povrchem potom? Jediná možnost je donutit halu na Hagiboru, aby tento povrch zakoupila a užívala i pro ostatní sporty. Problém je, že povrch není odnímatelný a znovu použitelný jako např. supreme a pro jednorázové použití je to fakt velká rána, jenž sama o sobě tvoří 1/3 všech nákladů!!! Rozprodej použitého povrchu po ME je riziko, do kterého po zkušenosti s Czech Open nikdo nepůjde.
• odvod ETTU je nehorázná drzost za předpokladu, že ETTU chce disponovat prodejem reklamy a vysílacích práv (jedná se o cca 1/4 poplatků, vybraných od asociací)
• požadavek ČAST na 60% případného zisku je drzost na en-tou, vyplývající z fatální neznalosti předkladatele podmínek, protože si nikdo nedal práci alespoň se základní kalkulací rozpočtu.

• ME se nedá ziskově uspořádat bez výhradních televizních a/nebo reklamních práv. Pouhá národní televizní práva v našich podmínkách nelze prodat, protože televize o nákup nemají zájem. Omezený tuzemský prodej reklamy akci nemůže spasit
• Navíc, vzhledem k nutnost prodeje "ostatní reklamy" je bezpodmínečně nutné české TV přenosy zajistit kvůli prodeji prostorové reklamy tuzemským inzerentům (jako hlavního příjmu, který v podkladech ETTU pořadateli poskytuje).
• Prodej "zbytkové" reklamy (tj. toho, co zbyde po splnění požadavků ETTU na publicitu jejich partnerů) s bídou stačí na pokrytí požadavků dodavatelů stolů, sítěk, počítadel, míčků. Předpokládám totiž, že tento materiál nakupovat nebudeme a získáme jej od výrobce za reklamu. Teprve poté lze vyhradit podmíky pro ostatní inzerenty!
• Případným dalším inzerentům (od kterých je potřeba celkem cca 40 mil. Kč) nelze garantovat dominanci, jen omezeně exkluzivitu (ani tu ne výrobcům sport. zboží a oblečení).
• Navíc, aniž to z materiálu ČAST vyplývá, pro zajištění mezinárodních přenosů, které bude ETTU požadovat, bude nutno zajistit servis, nejspíše od ČT. Možná jej hradí ETTU z příjmů za mezinárodní práva?
• Dále lze předpokládat, že jakmile se prokáže schopnost spolupořadatelské agentury akci pořádat, ČAST nastoupí s dalšími vlastními požadavky: např. logický požadavek na propagaci případných dlouhodobých sponzorů ČAST zdarma (což může z poolu vyloučit další případné inzerenty-konkurenty), požadavky na krytí dalších nákladů ČAST (tomu lze předejít pečlivou smlouvou).
• Nicméně u ČAST, která není schopna garantovat rovné podmínky ani pro výrobce a dovozce míčků na stolní tenis, nelze předpokládat, že by byla schopna garantovat elementání práva široké škále partnerů ze soukromého sektoru nebo schopna a ochotna zajistit spolupořadatelské agentuře účinnou spolupráci například při vymáhání škod, způsobených zneužitím loga mistrovství pro neschválený merchandising.

Co z toho plyne?
Je jednoduché o pořadatelství akce dále neusilovat. Pokud však ME v Praze chceme, je třeba si vybrat:

• buďto: spolupracovat s agenturou, která rizika nevidí. Taková spolupráce bude nejspíše stejně "úspěšná" jako při pořádání ME veteránů v r. 1997 nebo Czech Open v r. 1999.
• nebo: primárně přehodnotit sobecké požadavky ČAST, protože již samotné požadavky ETTU jsou akceptovatelné snad pro německá a možná francouzská města, ale ne pro trhy, jako je český.

Systém je určen pro sestavení pořadí hráčů podle výsledků ze vzájemných zápasů. Hlavní použití je tedy pro výsledky z
dlouhodobých soutěží, je možné započítávat i vzájemná utkání na turnajích. Na začátku se ocení všichni hráči bodovou hodnotou
podle umístění na minulém žebříčku. Pro každého hráče se zjistí jeho nejlepší a nejhorší výsledek (nejlepší vítězství, nejhorší
porážka) a do výsledků se započítávají pouze výsledky s hráči z tohoto intervalu (neberou se v potaz porážky od hráčů příliš dobrých
a vítězství nad hráči příliš slabými). Pak se zjišťuje v jaké části tohoto intervalu budou výsledné body hráče – na základě jeho
výsledků s hráči z tohoto intervalu (vítězství nad dobrým hráčem posouvá body k horní hranici, porážka se slabým k dolní hranici;
vzorec pro část intervalu: suma (X – min(Y)) / (suma (X – min(Y)) + suma (max (X) – Y));
vzorec pro výsledné body: min(Y) + (max(X) – min(Y))*výsledek předchozího vzorce;
kde
X jsou vítězství hráče nad hráči z vymezeného intervalu , max(X) je nejlepší vítězství,
Y jsou porážky od hráčů z vymezeného intervalu, min(Y) je nejhorší porážka.

Procentuální úspěšnost není v systému vůbec uvažována, je to natolik špatný a snadno zneužitelný ukazatel, že může sloužit pouze k informativnímu ocenění výkonnosti. Pokud sehraje hráčka s výkonností kolem 50 procent soutěže zápasy pouze s horší polovinou družstev, bude mít procentuální úspěšnost blížící se stu. Sehraje-li stejná hráčka zápasy pouze s lepší polovinou družstev, bude mít procentuální úspěšnost blížící se nule. Proto neustálé divení se, jak to, že hráčka, která má o procento více je za hráčkou s procentem méně mě připadá směšné.

Koeficient mezi ligami neexistuje (není důležité zda hráčka vyhraje v extralize nebo v 1. lize, ale koho porazí). Protože jsem měl tu čest vidět zápasy extraligy i 1. ligy žen (a mohu se tedy doufám považovat za stolnětenisového odborníka), vím, že mezi oběma soutěžemi je velký rozdíl a že průměrné hráčky extraligy jsou o lepší než špička 1. ligy.

Závěr: Je škoda, že většina kritiků vidí pouze procenta (což je zkreslená statistika), podle které si utvoří představu o výkonnosti
hráčů, a pak se zlobí, že jimi předpokládané pořadí neodpovídá žebříčku. Nejvíc se většinou diví ti chytráci, co se vyhýbají silným
soupeřům a po každém zápase si počítají procenta na dvě a více desetinných míst.
Radim Novák

• Získá ČR na OH 2000 ve stolním tenise medaili?
• Kolikátý skončí Petr Korbel na OH?
• Kdo vyhraje dvouhru mužů na OH 2000?
• Kdo vyhraje dvouhru mužů na OH 2000?
• Souhlasíte s návrhem na zavedení žebříčků čtyřher?