Nejlepší stolní tenisté současnosti svedou boje 26. prosince v obnoveném tradičním Vánočním turnaji, který se uskuteční pod názvem DOUBLE FISH VÁNOČNÍ TURNAJ v hale Sokola Nusle Na Květnici. Turnaj osmi reprezentantů začíná v 10 hodin a vyvrcholí finálovým utkáním v 16 hodin.
.

(Galavečer se koná v pondělí 18. prosince a zpravodajství z něj přinese Jan Hrnčiřík v průběhu týdne)

Do nové sezóny tým posílili Pavel Vích a Tomáš Juklík z pražských Kyjí, což dalo mužstvu pocit jistoty, pokud jde o dostatečný počet hráčů. Jistota, kterou jsme však neměli, byla herní. Nevěděli jsme, co v lize s minimálními zkušenostmi můžeme dokázat. Proto cíle, které jsme si kladli, byly spíše skromnější – eliminovat riziko sestupu a pokud to bude možné, pohybovat se v horní polovině tabulky. Po vyhraném zápase nad Sedlčany a výhrách v Liberci a Litoměřicích jsme již začali tušit,, že asi půjde doopravdy o horní polovinu tabulky. Zimní část jsme ukončili na čele soutěže s deseti výhrami a jednou remízou, 3 body před Libercem B. Překvapení tak trochu i pro nás. Kdo se o něj vlastně zasloužil ?

Ing. Petr Dvořák, 35 let, sportovní vedoucí mužstva, aktuální úspěšnost : 15 vítězství z 31 zápasů, t.j. 48,4%. Stolnímu tenisu se věnuje od 8 let, kdy začal trénovat v Čelákovicích pod vedením trenérů Kašičky a Igla. Poslední odchovanec z období 80. let z party Tykač, Jareš, Kadeřábek, Seidl, Hataš a další. S výjimkou dvouletého působení v pražské Tesle Žižkov celou dobu hráč domácích Čelákovic. Ligovou soutěž hraje poprvé a nedostatek zkušeností občas platí i zbytečnými porážkami. “Možnost hrát ligovou soutěž pro mě znamená splnění mého pingpongového snu. K úplné spokojenosti pak už schází jen nějakých 12% v hodnocení úspěšnosti. Máme ale hodně dobrou partu a vyrovnaný hráčský kádr a to je strašně důležité. Současné umístění považuji za obrovské překvapení a úspěch. Pokusíme se to dotáhnout až do postupového konce. Ale ještě to bude moc těžké, čeká nás 7 zápasů na půdě soupeřů. Určitě by nám pomohl větší zájem diváků, v komorním prostředí prázdné sokolovny občas nepoznáte, kdo je domácí.”
Josef Jindra, 49 let, nejzkušenější hráč týmu, aktuální bilance 27 výher z 35 zápasů – tedy 77% úspěšnost. Původem z Mladé Boleslavi, odkud přestoupil do Poděbrad a kde hrál mnoho let ligové soutěže s vynikajícími spoluhráči, například se Zděnkem Pavelkou (otcem dnešního reprezentanta), Mirkem Trajhanem či dalším bývalým reprezentantem a následně hráčem Sparty (dnes Mladé Boleslavi) Ivanem Kavkou. Působil v Německu, odkud se před čtyřmi lety vrátil. Následovaly 3 sezóny v ligovém celku Vrchlabí, odkud v létě 1999 přestoupil do Čelákovic. Praktikuje nesmírně náročný stolní tenis založený na výborném pohybu a velmi agresivních a tvrdých úderech. Dlouholeté zkušenosti se projevují zejména ve vyrovnaných zápasech, kde často dokáže otočit zdánlivě prohrané zápasy. S Dvořákem vytvořili pár, který v loňské divizi vyhrál všechny své čtyřhry a i letos mají kladnou bilanci 7-2.
Tomáš Juklík, 27 let, nejmladší hráč družstva v družstvu. Při dlouhodobé neúčasti Jirky Paroulka se pravidelně střídá s Pavlem Víchem s aktuální bilancí 12 vítězství ze 21 zápasů, což představuje 57%. Ještě cennější je, že byla dosažena se soupeři z čela tabulky – Vrchlabím, Libercem, Kladnem či Sedlčany. Do Čelákovic přišel o prázdninách 2000 spolu z Pavlem Víchem z pražských Kyjí, kde hrál na špičce Pražského přeboru 1. třídy (ekvivalent středočeské divize). Nesmírně obětavý a poctivý v tréninku a to i přes určité časové a zdravotní obtíže. Hraje velmi jistý stolní tenis založený na dobrém bloku a topspinu, určitou slabinu představuje pouze naprosto zbytečný nedostatek sebedůvěry. Rovněž on hraje ligovou soutěž poprvé v životě. V současné době hraje čtyřhru převážně s Mirkem Vilímkem s mírně pozitivní bilancí 3-2. V případě potřeby ještě nastupuje za čelákovické “Béčko” s cílem dopomoci i dalšímu týmu k postupu do vyšší soutěže.
Pavel Vích (“Matsushita”), 52 let, je z nás nejstarší, což ale vůbec nic neznamená. Střídá se s Tomášem Juklíkem a má zápasovou bilanci 8 výher ze 16 zápasů, tedy přesně 50%. Přestoupil v létě 2000 z pražských Kyjí. I on hodně trénuje, navíc se účastní řady republikových soutěží veteránů a již úspěšně reprezentoval ČR i v zahraničí, m.j. na turnajích v zámoří či ve Skandinávii. Jako jediný hráč v týmu praktikuje obranný styl hry, který je v kombinaci s nepopulárním potahem, tzv. “trávou” postrachem mnoha hráčů různého věku a výkonnosti. Přezdívku si od nás vysloužil podle jednoho z nejlepších obranářů současnosti a 17. hráče světa, Japonce Koji Matsushity. Při zápasech umí dobře rozebrat hru soupeře a poradit spoluhráčům. I on letos okusil ligovou soutěž poprvé a se svým nepříjemným stylem na soupeře platí. I on občas ještě vypomáhá B-mužstvu k ev. postupu do Oblastního přeboru 1. třídy.
Miroslav Vilímek, 32 let, další “tahoun mužstva”. S Josefem Jindrou naši nejlepší hráči. Současná zápasová bilance : 29 vítězství z 37 zápasů – tedy 78%. Odchovanec libického stolního tenisu, kde spolu s Jirkou Paroulkem strávili mnoho sezón. Několik posledních let hrály Libice nad Cidlinou špičku divize, jeden rok dokonce tehdejší druhou ligu, ale na trvalejší prosazení se v soutěži scházel vyrovnanější kádr a možná i trochu štěstí-ten rok sestupovalo pět týmů a ani devět vítězství nestačilo… Do Čelákovic přestoupil z Libic spolu s Jirkou Paroulkem v létě ´99. Jeden ze základních stavebních kamenů našich úspěchů – univerzál s nesmírným citem pro míč a stabilní výkonností. Perfektně dokáže prodat své schopnosti, což ne každý hráč dokáže. Kliďas a to v psychicky náročném stolním tenisu moc pomáhá. Výborně sehraný debl s Paroulkem, bohužel letos spolu nastoupili pouze jednou v posledním zápase proti Hradci Králové, ale v loňské sezóně skončili v divizi s jednou porážkou těsně druzí za párem Jindra-Dvořák.
Ing. Jiří Paroulek, 40 let, nerozlučné dvojče Mirka Vilímka z libického působení. Agresivní útočník a nekonečný optimista. V minulé sezóně proslul zejména výrokem vůči soupeřům: “A pod vodu s nima!”, který mezitím u nás zdomácněl. Pro velké pracovní vytížení letos moc nehrál, ale již začíná trénovat a poprvé nastoupil v posledním domácím zápase proti Hradci Králové se 100% úspěšností. V minulých letech stabilně hráč nejlepší krajské dvacítky. Jeho stolní tenis je založen na neustálém tlaku při výborném pohybu daném širokým sportovním záběrem. Mimo jiné hraje velmi dobře tenis a běhá, zejména pak delší tratě. Všichni moc věříme, že se mezi nás brzy natrvalo vrátí a my se budeme moci v pohodě vystřídat. V období různých chřipkových epidemií ani šest hráčů základního kádru nemusí stačit.

A to je náš celý, po 9 kolech s 8 výhrami a 1 remízou zatím rozesmátý tým. Vlastně ne celý. Neměli bychom zapomenout na našeho sportovního, technického a finančního ředitele Josefa Seidla, dlouholetého všestranného sportovce, který se po mnoha letech opět vrhnul na stolní tenis a v současné době je m.j. platným hráčem B-týmu, bojujícího o postup do Oblastního přeboru 1. třídy.

Co říci závěrem ? Do konce sezóny schází ještě dlouhých 11 kol, z nich hrajeme 7x venku, pouze 4x doma. Začínáme koncem ledna v Sedlčanech (4.), poté doma přivítáme naše pronásledovatele z Liberce (2.) a Litoměřice (3.). První tři zápasy tedy pravděpodobně rozhodnou o dalším vývoji v naší skupině. Pokud se podaří postoupit, jsme rozhodnuti si 2. ligu zahrát. Ale ať to dopadne jakkoli, jsme se současným vývojem spokojeni a jsme přesvědčeni, že jak TJ Spartak Čelákovice, tak i sponzoři , bez jejichž pomoci bychom asi soutěž odehrát nemohli, s námi mohou být spokojeni. Škoda jen, že jich není více. Na závěr snad jen výzva – letos bude výjimečně dlouhá zimní přestávka. Pokud by měl někdo ze 3. a 2. ligy zájem zahrát si v lednu přátelák, kontaktujte mě na 0603/200050 nebo p.dvorak@phoenix.cz. Díky

Přejeme i Vám úspěšný vstup do nového milénia, jistou ruku a štěstí nejen na “prasátka”.
Petr Dvořák, Spartak Čelákovice

TBT začala vycházet 4. října 1998 a od té doby, s výjimkou prázdninových dvoj- a trojčísel vychází pravidelně týden co týden. Důvodem jejího vzniku jednak byla snaha o komunikaci a výměnu zkušeností mezi hráči a funkcionáři, kteří se leckdy navzájem ani neznají. O tuto jedinečnou platformu, kterou nabízí jenom internet, jsem čekal větší zájem a proto jsem jí nabídl tento prostor, který - až na výjimky (většinou stížnosti na někoho nebo na něco) zůstal nevyužit. Na prstech jedné ruky bych spočítal, kolik konstruktivních návrhů bylo do TBT ke zveřejnění posláno a ty stejně v naprosté většině zůstaly bez odezvy. Do rubriky "Kam za stolním tenisem" přispíval pouze Milan Rochowanski z pražské Elizzy (místo aby trénoval na leknínech), přitom ambice byla, aby rubrika tvořila servis pro co nejvíc deníkářů v republice. Druhou ambicí při vzniku TBT byla snaha o vytvoření magazínu v té době ojedinělého žánru, totiž online, čímž se stolní tenis měl oproti jiným sportům výrazně zviditelnit. Pravdou je, že TBT přežila spoustu podobných internetových projektů, pravdou ovšem též je, že zviditelnění stolního tenisu nemůže být starost jednoho magora, který po nocích sám potí obsah týdeníku. Vedlejším produktem projektu měla být i snaha o částečnou kultivaci sportovní češtiny (jen se podívejte, co je gramatických chyb v tištěném časopise Stolní tenis, jaké do oka bijící příspěvky se objevují v Diskusním fóru, nemluvě o mé averzi na prznění zahraničních jmen ze strany registrovaných sdělovacích prostředků).
Nejsem však žádný Ota Pavel, s novinařinou mám společné akorát to, že do 68. roku byl novinářem můj táta. Téměř každé nové číslo se rodilo v křečích a z jejich přípravy mívám noční můry. Za celou dobu existence TBT se mi nepodařilo sehnat stabilní korespondenty a tak přes polovinu článků tvoří materiály ze servisu na webu běžně přístupných agentur, které si zájemci mohou nalistovat sami. Jejich pravidelné vyhledávání mě stojí spoustu času. Zbytek jsou výsledky, za které jejich zasilatelům děkuji (a vy jistě taky) a pár mých názorů na různé věci okolo stolního tenisu.

Před časem jsem vypsal ankety, ve kterých jste se vyjadřovali, co na www.pingpong.cz čtete a co vás zajímá. Podle ankety čte TBT 67 lidí, z toho 7 ojediněle, a pro 60 lidí vydávat online magazín je poněkud neproduktivní záležitost. Ze 114 respondentů pouhé 2 (!) zajímají hlavně aktuální články, většinu zajímají hlavně tabulky, výsledky, zprávy, úspěšnost, žebříčky. Každý musí uznat, že důvodů. proč vydávání týdeníku zastavit, mám dost. Od ledna proto dojde k zásadní změně. TBT se promění v jakousi týdenní výsledkovou listinu, do které budu doplňovat výsledky soutěží, které e-mailem obdržím. Dostávám pravidelně aktuální ligové výsledky od Václava Drozdy a z některých oblastí: SM, VČ, ZČ a Prahy. Jak to bude fungovat po reorganizaci, záleží jen na vás.

Pro VÝSLEDKOVOU LISTINU (velmi jalový pracovní název následníka TBT, že?) ještě nemám název ani grafickou úpravu. Pomozte mi nějaký výstižný najít! Pište do Diskusního fóra nebo na můj e-mail, chcete-li poslat návrh deisgnu stránky, nepohrdnu.

Vaše případné názory, které se v TBT tu a tam objevovaly, můžete i nadále psát do Diskusního fóra.

Pro svoje komentáře k věcem, ke kterým se mi nechce mlčet, otevřu novou stránku, na kterou přinesui některé mé glosy, uveřejněné ve vydáních TBT 1999-2000.