STUPEŇ ČTVRTÝ
Taktika.
Taktika je schopnost využíti silných stránek své hry proti soupeřovým
slabinám a naopak nedovoliti soupeři, aby svých předností využil proti
nám. Zařadil jsem taktiku jako čtvrtý stupeň k mistrovství proto, že jsem
přesvědčen, že jedině ten hráč který bezvadné ovládá techniku, může si
dovolit hráti opravdu takticky. Hráti takticky znamená nemysleti na údery,
které vykonáváme mimovolné ale na způsob, jak inteligentním založením hry
zdoláme svého nebezpečného soupeře. Bezvadná technika dodá nám jedině klidu,
abychom mohli promysleti i několik úderů kupředu.
Je-li technika otázkou svalstva, je taktika záležitostí bystré hlavy.
Při důležitém zápase musíte již při prvních několika míčcích soupeře studovat
a poskytovat mu příležitost, aby mohl uplatnit své nejslabší rány. Na počátku
hry před neznámým soupeřem varujte se ukázati své slabé stránky. Neobíhejte
např. nikdy míček, i když je váš backhand slabý. Prozradil byste tak svému
soupeři svoji slabinu, což by se vám mohlo vymstít. Trochu toho "bluffu"
není proti soupeři nikdy na škodu. Teprve tehdy, když získáte příležitost
zabíti důležitý míč, uskočte prudce doleva a zasaďte forehandem rozhodující
ránu. Překvapení z této neočekávané akce, na straně druhé, zvýší její účinnost.
Neboť při zápase může protivník být rovnocenný v technice, silný v taktice,
ale proti překvapení je každý bezmocný.
O tomto překvapení povím vám malou příhodu. Nevím již dnes, na kterém
to bylo turnaji, ale faktem bylo, že jsem hrál tehdy špatně, nebo snad
lépe řečeno, soupeř hrál toho dne lépe než já a vyhrával již v posledním
setu. Nevím již ani co mne to tehdy napadlo, ale zahrál jsem náhle docela
obyčejný servis, který mimo to vyskočil alespoň půl metru od stolu. A tu
můj soupeř, místo aby takto zahraný míč zabil prvou ranou a skončil tak
zápas ve svůj prospěch, hleděl úplně překvapeně a potom hodil míč do sítě.
Demoralisován zahodil i další míče, takže jsem byl vítězem, aniž bych věděl
jak.
Jestliže máte za soupeře protivníka, kterého neznáte, neopomeňte nikdy,
je-li to jen trochu možné, studovati jeho hru před zápasem, když hraje
s jiným soupeřem. Snažte se již předem sestaviti způsob, kterým na něho
nejlépe zahráti. Ukáže-li se však, během zápasu, tato taktika chybnou,
neváhejte ji změnit. Naopak ovšem neměňte nikdy taktiku, která se vám daří.
I když získáte tímto způsobem značný náskok, neměňte nikdy taktiku, která
vám jej vynesla pro nějaký rozmar nebo nápad, který byste snad chtěl vyzkoušet.
Utkáte-li se s neznámým hráčem, doporučuji jako nejlepší taktiku prudký
útok. Neboť neznámý úbok v neznámém prostředí vyvolá nejsnáze u protihráče
zmatek. V neznámém prostředí musí si defensivní hráč nejdříve najít mušku.
A co je obrana bez přesnosti. Jen hříčkou v rukou drivaře. Ovšem já vám
zde mohu dát jen několik základních pokynů pro správnou taktiku. Neomylné
taktice však vás zde nikoho naprosto naučit nemohu, protože taktika je
výsledek inspirace okamžiku a osobní intuice. Taktika podléhá svalovým
a mozkovým reflexům a je zcela individuálně odvislá od inteligence hráče.
Ovšem praxí i zde je možno mnoho získati. K vašemu vítězství vás však mohou
vésti dvě cesty: buď budete hráti lépe než váš soupeř, anebo ho přinutíte,
aby hrál hůře než vy. Pro prvou eventualitu musíte nalézti vždy nejpříznivější
podmínky pro provedení svého nejdokonalejšího úderu, pro druhou musíte
protihráče přimět, aby vracel míč za podmínek nejnepříjemnějších svým nejslabším
úderem. Nejlépe jest používati kombinace obou těchto principů. Využít dobře
celého repertoáru svých ran. Využít do krajnosti slabin svého soupeře a
operovat svými nejlepšími údery.
Nyní vám naznačím, jak který úder používati s hlediska hry taktické.
Tvrdý drive, hraničící se smatchí, hraný většinou bez falše, je možno
hráti jen z vysoko nahraných míčů. Míč je udeřen středem rakety, plocha
rakety je skoro kolmá ke dráze míče. Je vždy proto poněkud nejistý. Top-spinový
drive má větší jistotu míče kontrolovaného horní falší. Podmínkou, aby
mohl býti zahrán, je, když míč vyskočí výše než sít a je udeřen v nejvyšším
bodě. Top-spinový drive je nejlepší proti výše odskočivším soupeřovým chopům
a slicům. Liftovaný drive se hraje obyčejně tam, kde soupeř hodně falšuje
míče a tyto málo odskakují. Svým nepravidelným odskokem jest velmi nepříjemný.
Jeho nevýhodou však je, že z dlouhého nesení raketou se dá lehko uhodnouti
směr míče. Kontra-drive se použije vždy, když je naším úmyslem převzíti
útok.
Chop je téměř výhradně obranný úder, k útoku používaný jen vzácnou
výjimkou. Je dobrým prostředkem proti tvrdému drivu, protože stačí téměř
jen nastavit raketu, aby její dráha přetnula dráhu míče. K útoku se dá
použít tak, že se míče prudce řežou a rozhazují.
Slice je vhodným úderem k zpomalení hry, protože je možno míč bráti
hodně daleko za jeho nejvyšším bodem. Používá se hlavně proti liftu.
Drop-shot (kraťas) je takticky umístěný míč těsně za sít. Jeho uplatnění
je hlavně v kombinaci s drivem, když je soupeř vzdálen od stolu.
Halfvoley a chop nad stolem používáme k vyplnění hry, když nemáme posici
k drivu. Servis má být vždy úderem takticky promyšleným a neuplatněný servis
je hříšným nevyužitím a mrháním sil.
A nyní několik povšechných taktických pravidel. Hráč, který je v tísni
a neví si rady s obtížným stylem hry protivníka, nechť se nejprve pokusí
držeti tempo a drivovati také, snad to vyjde, když se plně soustředí. Ovšem
proti hráči technicky dokonalému, rychlého stylu, je to obtížné a tu musí
ustoupit do defensivy a zpomalovat tempo hry dlouhými slicovanými míči,
hranými až k zadní hraně stolu. Při tom ovšem bedlivě vyčkávat příležitost
k drivu a nevynechat žádný příhodný okamžik.
Často je nejlepší obranou protiútok, ale ovšem jen tehdy, cítíte-li
se k němu dosti silen. Málokdy se útočící soupeř chce nechat zahnat do
obrany a raději riskuje vše na jednu kartu. Tu pak oba často hrají zápas
„va bangue“, kdy míče buď sedí nebo jsou v autu a o zápase rozhodne pak
spíše štěstí než umění některého z hráčů.
Dosti dlouho byl pokládán chop za úder, který je schopen ztížit soupeřovi
drivy a zarazit ho tak v útoku. Podle mého názoru bylo toto tvrzení oprávněno
snad v dobách, kdy se hráči ještě dívali se strachem na zpětnou faleš.
Dnes však, není-li chop opravdu dobrý a překvapující, soupeřův útok nezarazí.
Hraje-li technicky dokonalý hráč proti obrannému, nesmí nikdy připustit
zvolnění tempa, neboť by to mohlo znamenat jeho porážku. Musí proto střídat
drivy na forehand a backhand soupeře a měnit při tom jejich rychlost a
faleš, aby soupeře připravil tak o jistotu. Občasné překvapení náhlým stop-ballem
nelze ani dosti doporučit. Těžké je zvítězit, hrají-li proti sobě dva hráči
defensivní. Protože si je každý z nich vědom, že nedokáže soupeře udrivovat,
oddají se oba beznadějnému pinkání. V tomto případě musí se hráč pokusit,
aby alespoň vhodným rozhazováním míčů, měněním falše a úderů přinutil soupeře
k vyššímu míči a tento pak přesnou ranou zabil. Vrátí-li opět soupeři míč,
pinká se ovšem dále.
Způsob střídati rány, se velmi favorisuje a i já jej mohu doporučit.
Dnes však již trochu zevšedněl, neboť efekt překvapení vyprchal. Střídá-li
hráč drivy a chopy, pozná to dnes i začátečník a zařídí se podle toho.
Zde má pak právě slovo taktika. Nevezmeme-li po drivu chop, ale opět takticky
drive, možno, že protivníka spíše udivíme. A stejně tak je možno kombinovat
chop se slicem. Proti hráči neortodoxního stylu je útočný backhand neocenitelnou
pomůckou, protože mezi za sebou následujícím forehand- a backhand-drivem
je velmi malé časové rozpětí. Horší je již, ovládá-li hráč jenom útočný
forehand, a to ještě ne právě bezvadně. Tu je nejlepší zahráti vysoko odskakující
míč až k zadní hraně stolu. Ten lze halfvoleyem velmi těžko vrátit a vy
jej pak můžete lehce získat pro sebe. Úbočný backhand je zde výhodnější,
neboť jde u něj těžko kontro1ovat směr rány vedené zápěstím. Velmi účinné
(při forehandu i backhandu) jsou drivy po lině. Hraje-li zde obranný hráč,
musí míče vraceti pomalu s různou falší. Rozhazování zde není tak účinné,
neboť hráč hrající halfvoleyem je rychlejší. Velmi dobrým pomocníkem taktické
hry jsou falšované servisy.
Má-li soupeř skvělý forehand a slabší backhand, je chybnou tak často
doporučovaná taktika: hraj mu všechno na backhand. Neboť soupeř pak takticky
zaujme výhodnější postavení na levé straně stolu. Od té chvíle vy pozbudete
své výhody, neboť on bude drivovati forehandem jako dříve a při tom jeho
drivy půjdou na váš backhand, kdežto dříve byly vedeny na váš forehand
a vy jste měl možnost kontradrivu. Proto je zde jedině správná taktika
hráti soupeři střídavě na backhand o forehand a teprve v rozhodném okamžiku
využít této jeho slabosti.
Máte-li dvě možnosti, jak skončit míč, volte vždy tu jednodušší. Hráče
můžeme rozdělit na hráče takticky uvědomělé, s taktikou účelnou a promyšlenou,
kterou ovládají celý zápas, a na hráče takticky neuvědomělé, kteří sice
hrají třeba inteligentně každý jednotlivý míč, ale strategie celého zápasu
je naprosto chybná.
Při taktickém plánování zápasu nutno počítati i s okolnostmi jako je
měkkost či tvrdost stolu. Měkký stůl je výhodou pro obranného hráče, neboť
zde se hrají obtížněji drivy tlučené, ba i top-spinové. Nejlepším úderem
je zde lift. Naopak, na stole tvrdém soupeř opět doběhne více stop-ballů,
které zde značněji vyskočí. Jste-li hráčem defensivním, vyplatí se vám
vždy řezati míče, neboť tím snižujete jejich odskok. Stejně tak si vyberte
vždy lehčí míč, zatím co útočník bude vždy voliti míč těžší. Je-li na jedné
straně hůře vidět, volte si tuto stranu v prvém setu, abyste v rozhodném
byl ve výhodě. Je-li dobrý technický hráč i takticky na výši, má-li v sobě
vzácný dar strategie, který každý důležitý zápas vyžaduje, je už toho pak
jen velmi málo, co mu chybí, aby se stal hráčem vynikajícím.
V každém případě je si nutno však uvědomit, že taktika je pro mezinárodní
zápasy vlastnost nepostradatelná a že mnohé, co ruka hráče pokazila, může
jeho hlava napravit.
Čtyřhra a její taktika.
Ačkoliv zápasy ve dvouhře jsou krásnou podívanou, přece vzorně zahraná
čtyřhra dvou sehraných párů je předčí, neboť zde se uplatňují plnou měrou
prvky ryze sportovní, jako je dokonalá technika a všestranná znalost úderů,
zhuštěná mimo to do malého časového úseku.
Ve dvouhře ví každý hráč, co chce a bude hráti, naproti tomu ve čtyřhře
za taktickou chybu hráče trpí jeho spoluhráč a nese její následky. Zde
stojí vedle sebe dva hráči, tedy dvě složky vůle, povahy a inteligence
a tyto mají střídavě udeřiti míč a přece jejich výslednicí má býti jediná
taktická jednotka, jediná snaha po vítězství. Vyhoví-li této podmínce,
mohou se tito dva hráči teprve nazývati dobrým doublem. Bohužel, často
vidíme páry, ve kterých jeden hráč, třebaže je technicky dokonalý a všestranný,
hraje bez ohledu, zda to ulehčuje nebo ztěžuje hru jeho spoluhráči. Třebaže
při čtyřhře je třída hráče důležitou, přece není rozhodující. Stalo se
více než jednou, že dva hráči, kteří by byli od svých soupeřů ve dvouhře
poraženi rozdílem třídy, dokázali tyto ve čtyřhře snadno poraziti, neboť
oni si porozuměli, ale tito nikoliv.
Chcete-li připojiti ke svým úspěchům ve dvouhře také úspěchy ve čtyřhrách,
musíte si vyvoliti takového partnera, jehož charakter hry je podoben vašemu,
tento váš partner nemusí míti zvučné jméno, ale musí vám vyhovovati po
stránce nejen stylové a technické, ale i svojí povahou.
Dobrý doublista musí býti v den zápasu naprosto duševně i tělesně fit,
neboť nějaké dodatečné promýšlení akcí není pro rychlost v provedení možné.
Váš tělesný i duševní fond je v akci - co je ve vás ten den, to podáte,
opravovat nelze. Výhra ve čtyřhře je proto také většinou výhrou rychlosti,
tvrdosti a odvahy - tedy výhrou methody. A stejně tak i moderní závodní
smíšená čtyřhra není ničím jiným než čtyřhrou, hranou v stejném tempu jako
čtyřhra pánská Ovšem, že toto tempo působí někdy na partnerku nezvyklým
dojmem, ale ona se musí přizpůsobiti a musí také bezpodmínečně ovládati
všechny druhy úderů drivem a falšovaným servisem počínaje a stop-ballem
konče. Pak teprve může získávat ve smíšené čtyřhře úspěchy. Poměrně nejméně
efektní je dámská čtyřhra, ačkoliv i zde světové páry dohánějí ztracenou
posici.
Vedle taktického porozumění si hráčů, je ve čtyřhře nejdůležitější,
uvolňování místa svému spoluhráči. A toto je závislé na stylu, kterým double
hraje, takže v zásadě můžeme rozděliti doubly do 3 skupin na:
- Doubly útočné, při nichž oba hráči jsou dobrými útočníky.
- Doubly kombinované, kde jenom jeden hráč je dobrý útočník, kdežto druhý je hráčem defensivním.
- Doubly ryze obranné, kde oba hráči jsou defensivního stylu.
Nejúspěšnějšími jsou útočné páry, které prosazují svůj útok za každou cenu.
O tom nás nejlépe přesvědčí tabulka mistrů světa ve čtyřhře. Pro ně je
nejdůležitějším úderem drive, respektive kontradrive, který jim umožňuje
zahráti míč tak rychle zpět, že soupeř nemá ani času, aby udělal svému
spoluhráči místo. V praxi jeden z hráčů rozehrává rychlým, liftovaným drivem
míč a snaží se připraviti svému spoluhráči, pokud možno, nejvýhodnější
posici ke smatchi. Nejdokonalejší jsou pak útočné páry tehdy, když si mohou
spoluhráči vyměniti své úlohy podle potřeby okamžiku. Výjimkou je pouze
smíšená čtyřhra, kde se dáma má vždy spokojiti jenom přípravou míčů svému
spoluhráči, aspoň v zápasech, které nutí nervy k nejvyššímu vypětí.
Druhou skupinou jsou dvojice kombinované z hráče útočného a hráče defensivního.
Z těchto párů mají však větší naději na úspěch jen ty, kde vedle útočníka
je hráč, vracející míče halfvoleyem, nebo kde útočník ovládá naprosto dokonale
obranu. Nevýhodná, ač je často považována za dobrou je kombinace dobrého
útočného hráče s hráčem, který hraje defensivní hru daleko za stolem. Nastoupí-li
proti takovému páru pár útočný, nepůsobí mu vůbec těžkost zatlačiti jej
do obrany a tím již zpola porazit, jelikož obrana útočného hráče bývá vždy
slabší nebo mu hra aspoň nesedí. Pokouší-li se naopak defensivní hráč o
útok, je opět slabinou on. Snad ještě kdyby byl útočný hráč také dobrým
obranářem a mohl dělati body nečekanými drivy, měli by větší naději na
úspěch.
Poslední skupinou jsou pak páry ryze obranné, a to buď takové, kde
oba hráči hrají obranu halfvoleyem nebo obranu daleko za stolem. Jelikož
prvá kombinace je velmi vzácná a má poměrné málo naděje na úspěch, nebudu
se jí zabývati. O kombinaci druhé podotýkám, že výkonnost těchto je vždy
slabší, než jak by se dalo čekati podle hry obou hráčů ve dvouhře. Protože
zatím co ve dvouhře je hlavním pomocníkem defensivního hráče jeho rychlost
a pohyblivost, zde si oba hráči navzájem vadí a překážejí a proto nemohou
schytati tolik míčů soupeřových. Další kombinace párů, které by se snad
ještě našly, nejsou ničím jiným než variacemi předešlých.
Aby se spoluhráči ve čtyřhře vzájemně nepletli, je důležité, aby v
jejich střídání byl nějaký systém.
Nejjednodušší je, hrají-li oba hráči své nejdokonalejší údery na nestejných
stranách. Buď pravák s levákem ovládajícím forehand, nebo hráč, ovládající
forehand, s hráčem ovládajícím backhand. Je lhostejno, zda jsou oba útočnými
nebo obrannými hráči, po případě útočný hráč s hráčem vracejícím míče halfvoleyem.
Tu každý z hráčů, když zahrál svůj úder, ustoupí na výhodnou stranu stolu,
tedy hráč drivující forehandem na backhandovou a naopak, a ponechá spoluhráči
celé volné místo u stolu. Když zase tento zahraje potřebný úder, ustoupí
na stranu sobě výhodnější a tak oba stále používají tohoto kulisovitého
zasouvání.
Podobné je střídání, když útočník hraje s hráčem hrajícím obranu za
stolem. Tu používají podobného systému, ale oba hráči jsou v nestejných
vzdálenostech od stolu, útočný hráč blíže, kdežto defensivní je od stolu
dále.
Obtížnější je již měnění, ovládají-li hráči dokonale údery na stejné
straně. Tu, je-li jeden partner znatelně silnější než druhý, zaujme pevně
své výhodné postavení a ustupuje jenom do strany kdežto jeho spoluhráč
musí hráti tak, aby umožnil mu hráti co nejlépe. Toto sestavení se také
používá ve smíšené čtyřhře Jsou-li však oba hráči stejně dobří, používají
nejsložitějšího měnění ve směru ručiček hodinových. Při tomto měnění ustoupí
hráč po zahrání rány po pravé straně svého spoluhráče dozadu a za ním přejde
na jeho levou stranu. Když pak tento odehraje potřebný úder, zaujme jeho
místo u stolu, zatím co hráč, který právě hrál, přejde předešlým způsobem
dozadu a vlevo. Hrají-li oba hráči levou rukou nebo backhand, změní se
směr pohybu.
První věcí ve čtyřhře, vyhrajete-li servis, bude, že si jej ponecháte.
Váš soupeř je nucen voliti si sestavu a vy se podle toho v dalších setech
zařídíte, když poznáte, která je pro vás výhodnější. Ovšem nesmíte zapomenouti
na výhodu měnění v polovině v rozhodném setu. Zvláště ve smíšené čtyřhře
je tato okolnost důležitá. Naopak jste-li vy nuceni voliti si postavení,
vyberete si takové, které se vám zdá výhodnější, tedy aby slabší spoluhráč
přijímal od slabšího, drivař přijímal od defensivního hráče a držel v šachu
hráče útočného atd. Podle soupeře pak také zařídíte svoji hru. Hrají-li
proti sobě doubly útočné, snaží se přirozeně jeden přinutiti druhý k obraně
nebo jej udrivovati. Rozhodující je zde rychlost a ovládání kontradrivu.
Tyto zápasy bývají nejnapínavější. Hraje-li útočný pár proti defensivnímu
nebo kombinovanému, nutí tento rozhazováním míčů, střídáním dlouhých a
krátkých ran a měněním falší, aby se hráči vzájemně pletli. Stačí několik
drivů na stejnou stranu, přinutiti soupeře, aby se tam zdržovali, a nečekaným
drivem na stranu opačnou získati výhodu nebo bod. Naopak hraje-1i defensivní
pár proti útočnému, vrací míče nejčastěji tam, odkud byly tyto zahrány,
neboť tam nejspíše zastihnou hráče, který ještě neměl čas uvolniti dokonale
místo spoluhráči.
Hráč vracející míč halfvoleyem musí tímto nahraditi drive a proto je
nutno, aby míče takticky umisťoval tam, kde je soupeř nejméně očekává.
Velmi důležitým pomocníkem ve čtyřhře, zvláště pak smíšené, je dobrý
service, neboť umožňuje převzíti servírujícímu páru ihned útok. Proto se
musíme snažiti umístiti service pokud možno blízko střední čáry, a drivuje-li
jej soupeř, musíme jej dávati krátký těsné za síť. Chybou je, přechází-li
hráč, který právě odservíroval, na své výhodné místo před svým spoluhráčem,
tedy mezi tímto a stolem. Nemůže se potom diviti, když vtipný protihráč
zahraje míč právě v tomto okamžiku na stranu, na kterou se onen pohybuje,
a zaznamená tak bod.
První podmínkou dokonalého páru je, jak jsem již výše řekl, souhra
a tuto musíme za každou cenu dosáhnouti. Vedle častého hraní čtyřher je
nejlepším tréningem, hraje-li proti našemu páru jenom jeden hráč, který
tak představuje ideálně sehraný pár, ovládaný jedinou myšlenkou a taktikou.
Při rychle hrané čtyřhře však ani často nezbude čas na správné měnění
a hráči se musí měniti tak, jak to dovoluje situace. Zde pak záleží hlavně
na postřehu a odhadu, co soupeř asi zahraje následujícím úderem, stejně
jako ovšem na rychlosti nohou a správném stavění se. Má-li býti zápas ve
čtyřhře proveden takticky správně, je nutno, aby hrající pár spolu harmonoval
i po stránce duševní. Dva hráči, mezi kterými nepanuje nejlepší přátelská
shoda a duševní porozumění, nevyniknou nikdy nad průměr.
