STUPEŇ PÁTÝ
Tělesná a duševní kondice.
Hráč který získá dobré základy správnou přípravou,
nalezl svůj ideální styl, ovládá hru bezvadně technicky a má smysl pro
taktickou strategii zápasu, je nesporně hráčem vynikajícím a propracuje
se určitě do nejdůležitějších zápasů mistrovských. Nyní zbývá mu už jen
jeden stupeň, aby získal oprávněnou naději na úspěch nejvyšší ale na tomto
stupni právě dosti hráčů ztroskotá, ač nevyžaduje ani tolik námahy jako
stupně předchozí.
Při světových mistrovských závodech, kdy sejde
se na mezinárodní kolbiště to nejlepší, co každý národ má, tam o vítězství
rozhoduje zejména tělesná a duševní kondice hráče.
Je pochopitelné, že pro udržení dobré kondice
tělesné je pro hráče nejlepší promyšleně, nechci-li právě napsati vědecky,
prováděný trening. Vždy před začátkem sezony se má věnovati treningu pro
zocelení techniky, ustálení stylu, za bedlivého dozoru na životosprávu.
Pak přijdou na pořad turnaje, kde se věnuje pozornost ovládnutí různých
novinek. Svědomitá treningová práce a správná theorie znamenají pro závodníka,
při důležitém zápasu, nesmírné posílení, protože mu skýtají dvé nepostradatelných
vlastností, klid a sebejistotu.
Rozený table-tennisový závodník má k tomuto sportu
hlubší vztah. Všechny požadavky, které naň sport klade, jsou mu vzpruhou
a ne únavnou povinností. Z vlastní píle cvičí jednotlivé údery do bezvadnosti,
zlepšuje svůj styl a nečiní nic, co by mohlo ohroziti jeho zdraví nebo
odolnost nervů.
Rozený závodník ví, že table-tennis se hraje rukou,
ale vyhrává hlavou a nervy.
Nemůže-li se některému úderu naučit přes veškerou
píli, radím, abyste ve cvičení ustali, věc pustili z hlavy a nejvýše se
dívali, jak to provádějí druzí. Uvidíte, že se po pause do hry dostanete.
Délka treningu je věcí zcela individuální. Někomu stačí po dlouhé přestávce
zcela krátká doba, zatím co druhý musí hráti mnohem déle, aby se dostal
do formy. Cílem odborného treningu je dosáhnutí a udržení dokonalé rovnováhy
ve hře, která má vždy udržovati určitý vzestup. Nálada hráče má s touto
vzestupnou tendencí harmonovat.
V posledním týdnu před zápasem nesmí již hráč
dbáti ani na zdokonalení, ani na získání vytrvalosti. Jediným jeho cílem
nyní jest již jen vystupňování své formy, aby dosáhl co nejlepších výsledků.
Proto jest třeba věnovat treningu zvýšenou pozornost s tohoto hlediska.
Netrenovati dlouho, ale zato s plným zájmem a v dobrém tempu. Často se
stalo, že hráč, který se opravdu na závod poctivě připravoval po dlouhou
dobu, je na zápase vyřazen hráčem poměrně slabším. Je to zaviněno chybným
treningem v posledním týdnu, většinou přepětím sil.
Délka i tempo treningu před závodem musí se řídit
jen vaší technickou vyspělostí a tělesnou odolností. Proto vám nemůže nikdo
předepsati přesnou míru treningu. Tuto si musíte odhadnouti sami podle
svých tělesných možností.
V posledním týdnu vyvarujte se těžko stravitelných
jídel. Nejezte ani mnoho ani málo. Dbejte na klidný, dostatečný spinek.
Na tom, kdo životosprávu nedodržuje, nejeví se to snad ihned v prvých letech,
ale je to vždy jako když svíčka hoří z obou konců najednou.
Necítíte-li se v dobré tělesné kondici, změňte
postup treningu. Zapamatujte si dobře, že alkohol ničí reflexivní schopnosti
hráče a ubírá mu pozvolna onu instinktivní schopnost a rychlost rozhodování
a činů. Rovněž i silné kouření zeslabuje schopnost koncentrace.
Trvalý trening a správné použití paus je jedno
z nejdůležitějších pravidel závodníka. Jako každý jiný sport, tak i table-tennis
má své zvýšené požadavky na tělesný stav hráče. Table-tennis vyžaduje rychlost
a pružnost, tudíž dobrý stav srdce a plic. Je zřejmo, že správně prováděná,
universální tělesná cvičení, jsou skvělou pomůckou k udržení správné tělesné
kondice.
Dosáhnete-li vytčené formy, pokuste se ji ještě
překonati, ale ovšem pouze nenásilným způsobem, abyste své možnosti a síly
nepřepjal a formu si spíše nepokazil. Nezapomínejte, že při důležitém zápase
musí býti vaše forma nejen vrcholná, ale také harmonicky ustálená. Nesmíte
tedy ustati či pozměniti hru, podaří-li se vám náhodou dva nebo tři drivy
nebo chytíte-li těžký míč. Tento zjev je totiž až podivuhodné častý.
Nemohu pro závodníka ani dosti zdůraznit důležitost
hraní turnajových zápasů. Je známým zjev, že na počátku sezony jsou i hvězdy
nejisté a že tato trapná nejistota s nich spadne až po prvém turnajovém
zápase. Zvláště velké mezinárodní turnaje jsou tím očistným ohněm, z kterého
vyjde dobrý hráč zocelen a hráč v něčem chybující a slabý alespoň varován
a poučen.
Psychologická stránka hry.
Je jistě zajímavé sledovati technický vývoj hráče,
zajímavější však je sledovati championa a pozorovati, za jakých okolností
interních docházelo k stoupání či klesání jeho výkonnosti. Je známo, že
v kariéře některých světových hráčů jsou celá údobí úspěšná a jiná zase
neúměrně slabá. Tato slabá období nejsou však u většiny zaviněna horší
technikou nebo snad chybnou taktikou, neboť tyto prvky jsou celkem konstantní.
Jejich opravdovým původcem je nervová a psychická způsobilost hráče. Bez
dobrého nervového a psychického stavu není možný žádný dobrý výkon, jelikož
každý náš pohyb jest podmíněn úzkou spoluprací nervů a svalstva.
Proto k dosažení dokonalosti v table-tennisu,
stejně jako u většiny jiných sportů, je nutno cvičiti současně i systém
nervový. Proto je u vynikajícího závodníka nezbytně nutno, aby technickou
stránku hry vykonával zcela automaticky, neboť jen tehdy může podati vynikající
výkon, když jeho mozek může se věnovat pouze zápasu po stránce taktické.
Není myslitelno, aby se totiž zabýval technikou i taktikou, a jelikož taktika,
která vyplývá teprve z daných situací, zautomatisovati nejde, musí se zautomatisovati
technika.
Myslím, že nebylo ještě nikdy po zásluze zdůrazněno,
jak rozhodující vliv na vítězství či prohru hráče má jeho současný duševní
stav. Jen málokterý divák se zájmem přihlížející zápasu si uvědomí, jak
mnoho nervové a duševní síly je třeba k tomu, aby hráč provedl často tak
samozřejmě vypadající údery a nápady. Bezprostřední blízkost diváka u hráče
při tomto sportu má často silný vliv na hru nervově citlivých hráčů. Závodník,
který podléhá těmto vlivům a nechá je na sebe působit, často zahraje nepochopitelně
špatně úder, třeba několikrát za sebou, ačkoliv tento zahrál před zápasem
nespočetněkrát bezvadně. Jindy opět zahraje závodník před obecenstvem úder,
o kterém ví, že je zahrán špatně a že jiný by byl účelnější. Prostě si
netroufá jej zahrát, neboť podlehl vlivu okolí. Divák, který kritisuje
úder, má dosti času o něm uvažovat, zato hráč, u kterého rychlost akce
vylučuje každou rozvahu, je nucen zahrát ránu často jen pudově. To jest
základní důvod, proč se úvahy a úsudky o ráně, provádějícího a přihlížejícího,
tak podstatně liší. Ovšem tím nechci říci, že hráti table-tennis jest možno
jen impulsivně a ne rozumově, ale je nutno uvážit, že jest v něm často
mnoho momentů, které jinak řešiti nelze. Ostatně to nemusí býti nijak výkonu
na škodu. Mladý hráč často ani neví, co hraje, a přece, má-li „svůj den“,
je schopen mimořádných výkonů. S přibývající praxí však elán hráčův mizí,
neboť neustálým opakováním situací naučí se tolik, že ani oné tvořivosti
nepotřebuje. Situace, které dříve tvořil jen a jen instinktivně, jsou mu
nyní již tak známé, že je hraje mechanicky. A zde může nastati hráčská
krise mezi instinktem a rozumem. Tvořivosti není již tolik třeba a ona
také přichází jenom občas. Přichází-li tato vlastnost ve chvílích rozhodujících,
je to to, co tvoří championa.
Většina slabších hráčů hraje rozumem a stejně
jsou i ve hře championů úseky hry, kdy může, ba musí uplatnit své myšlenky.
Na podrobnosti hry však, jako je sklon rakety, délka nesení míče na ní,
procento přidané síly, již žádný vynikající hráč nemyslí. Tyto úkony musí
prováděti správně i podvědomě.
Každý závodní hráč ví velmi dobře, co to znamená
„míti svůj den“ anebo „míti svůj černý den“. Má-li hráč svůj den, znamená
to, že se mu v zápase všechno daří, všechny údery splňují a překonávají
nejvyšší očekávání, každý zákrok protivníka obrací se proti němu. To není
jen štěstí a náhoda, jak by se snad někdo domníval, to je hlavně vrcholná
inspirace hráčova, ten den on nehraje - on tvoří a je k neporažení. Ten
den se v závodníkovi probudily k činnosti i ty utajené smysly, které jen
při vzácné příležitosti možno spatřiti v akci. To je to psychologické plus
v nás, které nás dovede naplnit klidem, odvahou, bystrostí a vtipem. Někdy
jest vzbuzení tohoto tvořícího podvědomí podloženo dobrou či šťastnou náladou,
ve které přistupuje hráč ke stolu. Pamatuji se na přítele, který mi řekl
před závodem: „Dnes jsem tak šťasten, že se nebojím nikoho a všechny je
roznesu." A opravdu toho dne porazil všechny své konkurenty, značně technicky
lepší. Není-li v činnosti toto podvědomí, nejsme ničím jiným než roboty,
operujícími suše nabytými vědomostmi. Tato duševní inspirace sportovního
závodníka je nesporně obdobnou s inspirací umělce, kdy i tento je jedině
schopen udělati své vrcholné dílo jako hráč zahráti svůj vrcholný zápas.
Hráč-stroj, který nikdy není ovlivněn těmito nezbádanými
vlivy duševními, nikdy se nepovznese nad dobrý průměr. Může sice podati
velmi dobrý výkon, bude se však bát přílišného risika a odvážných úderů,
jeho hra bude míti vždy spíše styl rozvážného pesimisty a snad nikdy nestrhne
obecenstvo k nadšenému potlesku. Dobrý standard je sice uznáníhodná věc,
ale mistrovství světa se s ním nevyhraje.
Namátkou si vzpomínám na několik zápasů, které
dokonale vyvracely všechny rozumové theorie, hýříce přímo exklusivními
výkony. Byla to utkání Barny se Szabadosem, Barny s Terebou a snad i mé
první utkání s Bellakem. Mezi tyto pozoruhodné zápasy patřilo i finále
mistrovství světa ve Stockholmu mezi Mechlovitzsm a Bellakem. Bellak vedl
2-0 na sety a 20-16 ,a zdál se jistým vítězem, ale od této chvíle stal
se s Mechlovitzem pravý zázrak. Nejen že vyhrál třetí set, ale i dva další
a stal se tak mistrem světa.
Tento úkaz byl vysvětlován taktikou, já však toto
vysvětlení považuji za úplně nesprávné, neboť nikdo nebude čekati s taktickou
hrou až do tohoto kritického stavu. Rozhodující zde byla pouze stránka
psychická. Mechlovitz dovedl za ztraceného stavu ještě přidat, snad právě
proto, že již neměl co ztratit, a proto vyhrál set. Další bylo již jen
přirozeným následkem tohoto otřesu. Bellak ztratil své sebevědomí a přestal
si věřit. Opakem tohoto utkání bylo finále mistrovství světa v Londýně
v r. l935 mezi Barnou a Szabadosem. V rozhodujícím setu, kdy byl stav l8-l6
pro Szabadose, chytla Barnu křeč do ruky tak, že zahodil i další míček.
Naděje Szabadose stouply na l9-l6. Po krátkém ošetření postavil se Barna
ke stolu a 5 kanonovými backhandy, hned ze servisu soupeřova, udělal 5
bodů za sebou. Snad, kdyby se mu ta nehoda nebyla přihodila, byl by prohrál,
ale jeho úraz ho právě inspiroval k hazardně odvážnému „buď anebo“. Protože
štěstí, jak známo, odvážným přeje, udělalo mu toto „buď“ 5 bodů za sebou
a vyhrálo mu mistrovství světa.
Třetím pozoruhodným zápasem bylo mistrovství světa
v Cairu. Tehdy hrál opět Barna, a to ve třetím kole, s naším Terebou. O
Terebovi jistě nelze říci, že by nebyl dostatečně ostřílen, a k tomu je
přesvědčen o své technické převaze nad bývalým pětinásobným mistrem světa.
V jeho duchu se však přece ozvala obava ze jména Barnova a tím ovlivněn
se rozvíjel i celý zápas. Před zápasem a na počátku prvého setu předvedl
Tereba přímo klasické backhand-drivy po lině i napříč stolu a Barna pouze
míče zvedal. V krátké chvíli vedl o 8 míčů, ale tu již se počínal Barna
dostávati do hry a začínal hráti krátké míče na Terebův forehand, vyhýbaje
se tak jeho nebezpečnému backhandu a jen občas rušil Terebův útok lehkým
backhand-drivem. Vítězem setu byl Tereba rozdílem dvou míčů. Další dva
sety se však již staly snadnou kořistí Barnovou, dík jeho taktické hře.
čtvrtý, rozhodující set se zdál býti rovněž jeho snadnou kořistí, neboť
vedl až do stavu l9-l6. Co nyní následovalo, nebylo jistě zaviněno Barnovou
lehkomyslností, spíše reakcí zápasem unavených nervů. S jedinečnou rychlostí
stal se vítězem setu Tereba, když Barna zahodil 5 lehkých míčků za sebou,
tedy pravý opak jeho finále se Szabadosem. Následoval konečný pátý set.
Barna hrál, jako by se nic nestalo, zatím co na Terebovi pracovalo ještě
rozčilení z vyhraného setu. Stal se nyní bázlivým a nedovedl získati ani
ten nejlépe nahraný míč. Barna se ujal vedení a vedl do stavu 20-l7. A
historie čtvrtého setu se opakovala. Sotva se objevila číslice 20 na ukazovateli,
úder, který byl doposud oporou Barnovy hry, nabyl pro něj tolik záhad,
že byl k nezahrání. Tereba vyrovnal na 20-20. Nyní však spatřil opět Vašek
Tereba osudnou dvacítku a vyhlídka, že snad již ztracený zápas přece zachrání,
rozleptala jeho klid. Pod jejím dojmem zahodil nahraný míč a nevrátil ani
nejistý servis soupeře.
Tento zápas je přímo klasickým příkladem, jak
důležitou složkou k docílení vítězství jsou chladné nervy. Zde se jasně
prokázalo, že ani sebe dokonalejší technika, kterou měli nesporně oba hráči,
nepostačí, není-li hráč i duševně a nervově na výši. Je to zjev v table-tennisu
dobře známý, neboť jakmile ukazovatel score dosáhne dvacítky, upadne rázem
i do té chvíle klidný hráč do stavu rozčilení pod odpovědností chvíle.
Uvědomí si totiž důležitost stadia hry, možnost získání vítězství, a jestliže
hrál posud s bezstarostnou geniálností, jme se nyní promýšleti ustaraně
každý úder. Tvrzení, že počal hráti nervosně nebo prostě udělal v rozhodujícím
okamžiku chybu, to přesně nevystihuje. Skutečnou příčinou je přerušená
tvořivost hráče, něco jako vyrušení básníka z inspirace nebo probuzení
media z transu. Příčiny k tomu mohou býti i jiné než tréma z rozhodné chvíle,
stejně dobře to může být potlesk obecenstva pro nebo proti hráči. Rovněž
tak třeba výměna míče, nevhodná hlasitá poznámka diváka neb chybné rozhodnutí
soudce.
Pro tuto eventualitu chtěl bych vám položit na
srdce, abyste nikdy chybné rozhodnutí soudce nebrali tragicky. Abyste si
neotrávili náladu a zbytečně nedenervovali svoji hru, připusťte vždy raději,
že míč byl opravdu chybný, a se zdvojenou chutí pusťte se do nové hry.
Pravý bojovník právě po upřeném míči udělá bod. Rovněž zajímavé bylo mé
prvé utkání s Bellakem ve Swaythling-Cupu na mistrovství světa v Londýně
r. l938. Byl jsem si vědom toho, že mohu vyhráti jen odvážným útokem a
že se nesmím nechat zatlačit do defensivy, která by znamenala mou poloviční
porážku. Při zápase jednal jsem podle této předem stanovené taktiky. Nikdy
jsem mu nenechal dlouho rozehrávati míč a jak jen trochu byla příležitost,
riskoval jsem tvrdý drive. A toto riskantní „va bannque" mně vyneslo vítězství
během 8 minut.
Silné nervy a schopnost hráti neotřesen, ať po
porážce nebo výhře, jsou neocenitelnými přednostmi dobrého hráče. Nikdy
se nedejte zastrašit protivníkem, nikdy žádný zápas nepovažujte za ztracený.
V případě, že již značně prohráváte, je ovšem nutno omeziti se na pozorné
vracení míčků přes síť a zaútočit jen v opravdu vhodné situaci. Naopak
vyhráváte-li, tu nesmíte v nadšení okamžiku soupeře podcenit a povolit
mu, neboť pak byste se mohli dočkat nepříjemného překvapení. Obě tyto chyby
jsou velmi rozšířené.
Rád bych, abyste si osvojili a pro život zapamatovali
heslo: „Každý úspěch je otázkou odvahy.“ Dobrý hráč statečného srdce podá
nejlepší hru tehdy, když ji ostatní považují za ztracenou. Schopnost vypnouti
se v rozhodném okamžiku, nechvěti se před vítězstvím, je-li na dosah, a
neztratiti hlavu ve špatné situaci, je poslední vlastností, která činí
z výborného hráče mistra. Ale nejen vyhrát, také prohrát je umění. Sportovec,
který nedokáže podat vítězi ruku s upřímným stiskem uznání, není tohoto
jména hoden.
Jen jediným míčem se prohrává zápas - match-ballem.
A nyní závěrem, když jsem probral s vámi všech
pět stupňů vedoucích k mistrovství světa, se jistě domníváte, že hráč,
který si osvojí všechny tyto vlastnosti, musí se bezpodmínečně státi mistrem
světa ... A přece to není pravda. Podle sebe vím a jsem přesvědčen, že
tomu tak bylo i u ostatních, kteří tohoto titulu dosáhli, že zde rozhodlo
ještě něco jiného. Na celém světě nalezne se jistě značně hráčů, kteří
stoprocentně splňují těchto pět důležitých požadavků, ale ti, kteří se
dostanou až k metě konečné, musí míti ještě o jednu důležitou vlastnost
více Touto vlastností je nadšení. Kdykoliv jsem bojoval o mistrovství světa,
nikdy jsem nezapomínal ani na okamžik, že zde zastupuji svůj národ, že
bojuji pro čest a slávu své vlasti. Pro tento cíl necítil jsem únavy a
nadšení zdvojnásobilo mou sílu. Chvíle, kdy naše vlajka stoupala vzhůru
na stožár mojí zásluhou, byla chvílí, která mi vynahradila mnohokráte všechno,
co jsem pro ni musel podstoupit.
