Jeste se vratim k poplatkum a jejich vysi. Informace, ktere jsem od zari dostavala se od sebe lisi jako den a noc. Nejprve mi bylo receno 400,-DM, potom 650,-DM, nyni mam udajne uhradit (dle repr. trenera Penkavy) 970,-DM. Nikdy jsem ale od CAST nedostala oficialni ucet ( coz je dle meho nazoru zcela normalni a nutny postup, mam-li u nekoho pohledavky.

Rada bych se zminila o duvodech meho zaporneho stanoviska k placeni poplatku Asociaci za start v zahranici:

1) Nemam vubec nic proti financnimu, ci jakemukoli jinemu zpusobu vyrovnani se mezi kluby. Toto ale musi zustat zalezitosti oddilu, ktere maji moznost ve smlouvach s hraci tento bod zakotvit. Jsem ale zasadne proti placeni CAST. uvedu maly priklad: prestoupim-li z Havirova do Prahy, je Havirov uplne stejne ztratny, jako kdyz prestoupim do zahranici. Zadne poplatky ale nutne nejsou. Prestupem do zahranici prece neopoustim rady CAST a neodchazim z reprezentace CR, menim pouze klub. Naopak v mem pripade jsem odesla predevsim za mnohem lepsimi treninkovymi podminkami, do nejkvalitnejsi klubove souteze sveta. Toto vse by melo vest ke zlepseni me vykonnosti (hlavne v mezinarodnim meritku), a to je snad (alespon v to doufam) i pranim CAST.

2) Nam reprezentantum je casto vycitan ne prave nejlepsi pristup a z toho pramenici nedostacujici vysledky. Muj osobni dojem ale je, ze i CAST nedela vse pro optimalni organizaci soustredeni a zahranicnich startu. Me vlastni "cestovni" zazitky mluvi za vse. Je obecne znamo, ze bydlim celorocne v SRN. Presto nemohu na jedinou reprezentacni akci odjet primo z Nemecka. At uz se jednalo o Italii ci Svedsko, musela jsem vzdy absolvovat 14-ti hodinovou strastiplnou cestu autobusem ci vlakem z Coesfeldu do Prahy, abych pote pokracovala dale s vypravou. Kdyz se na to zeptam, dostanu vzdy pouze kratkou a lakonickou odpoved: to nejde, to je moc drahy, co vubec chces za privilegia. Chtela bych pripomenout, ze jedna cesta Coesfeld-Praha-Coesfeld stoji cca.300,-DM. Tyto naklady hradi CAST plus dalsi transport na misto urceni (napr.Stockhlom). Opravdu minimalni cena za letenku z Prahy do Stockholmu a zpet je asi okolo 9.000 Kc (cca. 500,-DM). V pripade, ze bych letela primo z Düsseldorfu do Stockholmu a zpet na specialni mladeznicky tarif, zaplatila bych cca. 400,-DM. Asociace timto zaplati nejen o 400,-DM vice, ale umozni mi jeste dva krasne dny pobytu ve vlaku. To, ze bych prijela mnohem svezejsi, usetrila dva dny a mela mnohem lepsi vychozi pozici k podani kvalitniho vykonu, je uz zrejme pouze okrajovou zalezitosti. Zajezd na MM Italie byl to same v bledemodrem. To dela nekomu dobre nechat mne cestovat o 48 hodin dele? Skutecne nevim, co si o tom mam myslet.
Momentalni situace uvnitr zenske reprezentace mi pripada uplne postavena na hlavu. Cilem trenera i nekterych hracek (!) jsou v prvni rade premie a i kdyz maji kritickych slov vic, nez dost, otevrene je nevyrkne nikdo z nich.
Poslednim clovekem, u ktereho jsem mela pocit, ze mu jde opravdu o stolni tenis a o to, abychom dokazaly, ze neco umime, byl pan Zdenek Svab.

Zaverem bych chtela rici, ze dobre vim, ze sama nejsem bez chyb a mnohdy to se mnou neni lehke, ale vzdycky jsem byla a vzdy budu hrda na to, ze mohu reprezentovat nasi zemi (i kdyz o tom mnozi pochybuji). Me pohnutky a cile v reprezentaci jsou pouze sportovni uspech, prani byt jednou opravdu hrackou a pozdeji vzpominat na leta stravena v narodnim tymu s radosti. Pevne doufam, ze se mnohe zmeni, a ze se ja a vsichni ostatni hraci budeme moci soustredit pouze na nas sport. Take verim, ze budeme mit vedeni, kteremu muzeme duverovat a podporovat jej a ono bude duverovat a podporovat nas.

S pozdravem
Renata Strbikova

PS: Pavle Krpce, po precteni i Tebou podepsaneho dopisu pana Botka jsem si pripadala jako ve spatnem filmu. Ty, mnohalety a neunavny kritik CAST se ji zastavas proti napadum, ktere maji hlavu i patu ! BRAVO !!!

CHAMPIONS SHOW '99 jsme pojali jako propagační a charitativní akci jednak na podporu rozvoje mládežnického stolního tenisu (díky České televizi nejen) v Praze a jednak jako pomoc v nouzi pro oddíl stolního tenisu Sokol Nusle Praha. Prosím, přečtěte si zejména stránku SMYSL AKCE, protože případ, kdy jeden klub organizuje pomoc jinemu - navýsost konkurenčnimu - klubu, kvůli vyššímu společnému zájmu - SPORTU A MLÁDEŽI - je událost přinejmenším zaznamenáníhodná. Přál bych si, aby se naše aktivita přenesla i na jiná sportovní kolbiště a jsem přesvědčen, že tomu napomohou zejména sportovní novináři, které jsem v této souvislosti oslovil. Jsem taktéž přesvědčen, že většina rozumných pingpongářů nebude ve smyslu akce hledat žádné vedlejší úmysly a svými možnostmi se k pomoci připojí. Veškerý výdělek z akce bude předán tam, kam je avizováno. I za předpokladu, že se mi rozpočet akce nepodaří pokrýt prodejem reklamních aktivit, Sokol Nusle obdrží všechny peníze z dražby a ze zisku za prodané vstupenky.
Jsem rovněž toho názoru, že tato akce je atraktivní i pro běžného sportovního díváka, stolně-tenisového laika, může mu více přiblížit náš sport a v kombinaci s dalšími mediálními aktivitami a klubovou akviziční činností jej dostat do heren a hal (jakož i k obrazovkám...), zejména na prosincové Czech Open ITTF Pro Tour v Praze, a hlavně na utkání Superdivize EL, kde diváckou podporu naši hoši budou moc potřebovat.
I z tohoto důvodu by bylo dobře, kdyby se CHAMPIONS SHOW '99 vydařilo, pro což udělám všechno, co je v mých silách.
Tak přísahám!
Milan 6.3.99

Děkuji Vám za rozsáhlý článek o potazích pálek. Musím konstatovat, že nevěřím, že některé Vaše vývody najdou univerzální uplatnění.
Zatímco se Vám může zdát, že míček létá přiliš rychle, tak že "každý úder je úderem ze zoufalstvi, znám mnoho těch, kteří mají odlišný názor. Naopak, já považuji na našem sportu atraktivní to, že vrcholoví hráči jsou stále schopni mít kontrolu nad výměnami i při podmínkách, které popisujete.
Vyjadřujete se dále, že "náš sport se stal příliš technickým". V porovnání s čím? Prosím, přistupujte opatrně k porovnávání dnešní hry s tím, jak se hrálo v padesátých letech. Samozřejmě, v takovémto srovnání je Vaše stanovisko korektní. Ale to není ten sport, kterému se upsala a léta se učila dnešní generace hráčů. Drtivá většína současných hráčů se učila stolní tenis za doby existence Sriverů a Mark V. To je sport, který si vybrali - navzdory všem jeho podstaným potížím - nebo možná právě proto.
Nuže, zatímco nemám problém s myšlenkou vývoje tak, jak jej popisujete ve svém článku, obávám se, že jej zakládáte na některých předpokladech, které byste měli dále prozkoumat. Cítím, že je důležité, aby se dítě nevylilo i s vaničkou.
Kdykoli slyším poznámky od lidí, kteří stolní tenis nehrají, nejvíc je to rychlost, která je šokuje. A ohromuje je proto, protože jsou schopni porozumět pochopitelnému stupni obtížnosti, který náš sport obsahuje. nemusí pochopit všechny další intriky, ale rychlosti ano. Každý uznává rychlost. Vypadá to, že ta je jistým vstupním východiskem pro atraktivitu našeho sportu laikům. Je to skutečně kompenent, který bychom měli omezit?
Přu se s Vámi o to, neusilovat o cesty změn, které v důsledku vedou k divákovi, ale ne k hráči. Pokud snížíme stupeň obtížnosti, mnoho současných hráčů ztratí zájem a vytvoříte sport pro jinou sortu lidí, ne pro současné pingpongáře.
Dovolte mi jasně podpořit některé Vaše motivy, o kterých si též myslím, že jsou velmi úctyhodné. Ale pokud můžete, podívejte se na sebe trochu v roli ochránce současných hráčů proti těm, kteří by- bez nostalgie - chtěli obrátit chod hodinových ručiček a udělat z pingpongu něco, co byl v jejich mládí.
Vězte, že většina krátkých výměn je způsobena chybným vracením servisu, ne rychlostí úderu. Proto servis by měl být vhodnějším námětem pro změnu. Jakmile je míček ve hře, výměny mohou být dlouhé, rychlé a uchvacující. Délka sama o sobě nedělá výměnu zajímavou (jak ukazuje legendární nejdelší míček v historii Mistrovství světa). Pouze když je kombinován s rychlostí a vysokým stupněm obtížnosti, tak způsobuje plné uspokojení. Podstatné v té obtížnosti je to, že zde vždy budou chyby.

Laici, kteří stolní tenis nikdy nehráli, na otázku, co o něm vědí, říkají: "Je to rychlý sport, hraje se s malým bílým míčkem na zelených stoelch a kdo první dosáhne 21 bodů, vyhrává."
Nuže, v našem hledání změn a zlepšení se blížíme tomu, abychom tuto základní charkateristiku a identitu našeho sportu popřeli.

Jsem pro velebení rychlosti našeho sportu jako zdroje uspokojení a velmi nerad bych viděl její násilné potlačení.

Děkuji Vám, že vezmete můj názor v úvahu.
S přátelským pozdravem,
Diego Schaaf,
Pasadena, California
---
Zajímavý názor, co říkáte? Těším se na Vaše NÁZORY v